Milosrdenství chci+++Ježíši, důvěřuji Ti! __________________________________________ Královno posvátného škapulíře, oroduj za nás!

O odpuštění

10. 8. 2010 15:00
Rubrika: Všechno možné

Tímto článkem bych chtěl trošku navázat na článek ,,Bůh miluje..."

Každý z nás provede občas něco, čeho pak lituje (nějaký hřích). Hříchem především zraňujeme Boha, který nás nekonečně miluje, ale také často hříchem zraňujeme své bližní...

Když uděláme něco špatného, pak toho litujeme a chceme to spravit, urovnat- chceme prominout to, čeho jsme se dopustili. Pak se tedy jdeme omluvit milosrdnému Bohu ve svátosti smíření. Když nám Bůh prominul tento hřích, chceme jít za člověkem kterému jsme ublížili a také poprosit o odpuštění.

A právě někdy my- lidé děláme chybu, když odpouštíme... Chtěl bych se tady pokusit vysvětlit rozdíl mezi tím jak odpouští Bůh a jak (často) odpouštíme my lidé:

Často se stává, že když nás někdo požádá o odpuštění, pak mu prominem ale přitom stále uchováváme v paměti to, jak nás ta osoba zranila... A to je špatně... My chceme následovat Boha, a proto se musíme učit jednat tak, jak jedná Bůh:

Když příjdeme ke svátosti smíření a požádáme Boha o odpuštění, Bůh nám odpustí doopravdy. Ale jak odpouští Bůh? Když nám Bůh odpustí nějaký hřích, tak to znamená, že na ten hřích ZAPOMĚL. Prostě už neví (a nechce vědět) o tom, že jsme udělali něco špatně- bere nás opět do své milosrdné náruče a chová se k nám, jakobychom ten hřích nikdy neudělali.


Jeden kněz mi vyprávěl tento příběh:

Jeden muž měl zjevení. Viděl v něm nějakou zářící postavu. Nevěděl kdo ta postava je. Říkal si: Je to Boží zjevení? Nebo co když je to ďábel a snaží se mě zmást?! Jak mám poznat kdo to je?

Šel tedy za jedním známým knězem a svěřil se mu s tímto zjevením i s tou svou nejistotou, kdo to je... Známý kněz mu řekl: ,,Víš co, až se ti ta postava zase ukáže, zeptej se jí na své hříchy- podle odpovědi poznáš jestli je to Bůh nebo ďábel"...

Když se mu znovu ukázala ta postava, zeptal se přesně tak, ja mu kněz poradil: ,,Řekni mi prosím, jaké jsou mé hříchy?" Zjevená osoba neodpovídala a tvářila se jakoby si nemohla vzpomenout...

Podle toho poznal ten muž (po konečné poradě se svým knězem), že ta osoba je Bůh. Satan by určitě rád vyprávěl o tom, jaký je ten člověk hříšník, ale Bůh na jeho hříchy zapoměl a už prostě o nich neví...

 

Měli by jsme se tedy učit odpouštět tak, jak odpouští Bůh a pamatovat na to, že ODPUSTIT ZNAMENÁ ZAPOMENOUT...

Zobrazeno 1299×

Komentáře

Bjetushka

Dekuji za pripomenuti, kez by to bylo jednodusi..jizvy totiz zustavaji i kdyz se rana zahoji...<br />
Asi nezbude nic, nez to denne davat Panu..:)

kacarovi3

Lukáši,Bůh ti hřích odpustí,když ho lituješ-bolí tě v srdci.Bůh ale může odpustit jen ty,které si jsme schopni odpustit i my sami.Můžeš na své hříchy zapomenout?Já ne!Nesmím je znovu opakovat-urážet tím Boha.Každý odpuštěný hřích nebolí,když na něj pomyslíš-nekoná v tobě dál zlé tužby.Bůh léčí zlou moc hříchu ale je to i poučení,že takto ne!Tvoří tím hodnotu naší duše.To zlé přepaluje v dobro,v moudrost duše.Nasmíme zapomínat!Co ty na to?Pavel.

Fary

Ano, spáchané hříchy nám jasně ukazují kde jsme upadli na té cestě za Kristem, kde jsme Krista zranili, a proto se máme snažit abychom už víckrát na tom místě nespadli...

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková