1Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!
2Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.
3Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku,
4nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci.
5Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, jeto pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.
6Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova.
7Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti.
8K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti,
9ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností!
10Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.