Dva mniši

Nalezl jsem na internetu indickou bajku... Je dost dobrá a tak bych se chtěl o ni s vámi podělit:

Byl jednou jeden klášter a v něm vládlo přísné pravidlo: žádný mnich se nesměl dotknout žádné ženy, nesměl ji ani podat ruku, natož pak některou ženu obejmout.

Jednou cestovali dva mladí mniši a došli k rozvodněné řece. Na břehu uviděli půvabnou, ale velmi nešťastnou a uplakanou dívku.

„Dobří muži!“ Žadonilo děvče. „Za řekou mám rodiče a domov, ale já neumím plavat a netroufám si přes brod. Prosím, pomozte mi dostat se na druhý břeh.

“Oba muži zaváhali. Po chvíli starší z nich rázně vykročil svou cestou. Mladší vzal dívku do náruče a přenesl ji přes hučící vodu. Pak dohnal svého druha a putovali beze slova dál.

Brzy se vrátili do kláštera a nikdy o této příhodě nepromluvili. Uběhlo více než padesát let a starší z mnichů umíral. Dal si zavolat mladšího a zatrpkle se na něj obořil:  

„Ty jsi ale bezbožník a hříšník! To, že jsem na tebe nežaloval, neznamená, že jsem zapomněl! Jak ses mohl tak provinit  proti pravidlům řádu? Vždyť jsi věděl, že se nesmíš dotknout ženy! A Ty nejen že ses dotkl, Tys ji dokonce nesl v náručí!‘

“Druhý mnich vypadal překvapeně, nevěděl o čem je řeč. Vzpomínal, o co se to jedná. A náhle se velmi soucitně usmál.  

„Ach ano, máš pravdu, nesl jsem kdysi jakousi dívku přes divokou vodu. Jenže já jsem ji na druhém břehu pustil. Kdežto Ty, příteli, Ty ji, jak vidím, neseš už přes padesát let!“